Samice narozená 18.3.2013
výstava Lysá nad Labem (září 2013)
94,0 b
 |
| samec koupený v SRN listopad 2015 |
 |
naše první chovná mláďata
|
 |
Samice
výstava Lysá nad Labem (listopad 2013)
94,5b
|
 |
Samice narozená 18.3.2013
výstava Lysá nad Labem (listopad 2013)
94,5 b
|
Samec narozený 27.2.2013
výstava Lysá nad Labem (září 2013)
93,0 b
 |
Samice
výstava Lysá nad Labem (leden 2014)
95,5 b
|
 |
| ocenění našich Nč v roce 2014/2015 |
Standard:
Byl vyšlechtěn v USA - Kalifornii v roce 1910. Za své pojmenování vděčí zřejmě tomu, že při jeho šlechtění byli použiti stájoví králíci z Nového Zélandu. Kromě těchto králíků mu koluje v žilách ještě krev belgického obra a zaječitého králíka. První import do Evropy byl uskutečněn v roce 1928.
K nám se toto plemeno dostalo poprvé v roce 1933. Reklama tvrdila, že se jedná o králíka, který ve věku 10 neděl dosahuje váhy 1,75 až 2 kg, ale ve skutečnosti dosahoval hmotnosti o něco nižší. V roce 1974 byl založen Klub chovatelů Nč.
Další informace: Zdeněk Doubrava - 15 let šlechtění králíka novozélandského červeného 2/1990
J. Koczai - Novozélandský červený, Chovatel 12/1993
Klub chovatelů novozélandských červených
Koczai Zdeněk, Výhledy 187, 346 02 Horšovský Týn
Standard plemene
Genotyp:AA bb CC DD GG y2y2
Měsíční přírůstky hmotnosti:
| měsíc | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. |
| kg | 0,6 | 1,1 | 1,7 | 2,3 | 2,8 | 3,2 | 3,7 | 4,0 |
| 1. | Hmotnost | 10 bodů |
| 2. | Tvar | 20 bodů |
| 3. | Typ | 20 bodů |
| 4. | Srst | 15 bodů |
| 5. | Barva krycího chlupu a stejnoměrnost | 20 bodů |
| 6. | Barva podsady | 10 bodů |
| 7. | Péče a zdraví | 5 bodů |
| 100 bodů |
|
3,50 - 3,74 kg
|
3,75 - 3,99 kg
|
4,00 - 5,00 kg
|
|
8 bodů
|
9 bodů
|
10 bodů
|
Pozice 2. - Tvar
viz. všeobecná část
Pozice 3. - Typ
viz. všeobecná část
Tělo: mírně zavalité, válcovité. Postoj: polovysoký. Hlava: krátká, široká čelní a nosní partie. Uši: masité, lžičkovitě otevřené, délka 12 až 12,5.
Pozice 4. - Srst
Srst: hustá v podsadě. Pesíky: výrazné, ne však příliš hrubé pesíky. Krycí chlup: asi 3 až 3,5 cm.
Pozice 5. - Barva krycího chlupu, stejnoměrnost
Barva krycího chlupu:: intenzivně červená na celém povrchu (připomíná liščí červeň), vykazuje vysoký lesk. Rozprostírá se stejnoměrně po celém povrchu těla vč. hlavy, uší a končetin a má zasahovat po stranách co nejhlouběji k břichu. Divoké znaky: světlejší, ne však bílé. Oči: tmavohnědé, oční kroužky co nejužší. Drápy: tmavě rohovité.
Pozice 6. - Barva podsady
- co nejvíce se podobá barvě krycího chlupu, zasahuje až ke kůži.
Pozice 7. - Péče a zdraví
viz. všeobecná část
Přípustné vady
Pozice 1. - Stupnice hmotnostiPozice 2. - Všeobecná
Pozice 3. - Všeobecná č. + Tělo: delší a užší. Hlava: mírné odchylky od stanoveného typu. Uši: Menší odchylky od stanovené délky.
Pozice 4. - Srst: řidší. Pesíky: tvrdší, měkčí nepružné. Délka: menší odchylky od předepsané délky v krycím chlupu.
Pozice 5. - Barva krycího chlupu: světlejší - připomínající Bu, ojedinělé černé nebo bílé chloupky, slabší nádech šedi na na hlavě a uších, zvláště na lemu. Světlejší: pásky na hrudních konč., prsa, boky, kyčle a končetiny. Krycí barva: poněkud skvrnitá. Malé odchylky v barvě drápů a očí.
Pozice 6. - Podsada: ojedinělé bílé a černé chloupky, zbarvení neprobíhající ve stejném tónu až ke kůži.
Pozice 7. - Péče a zdraví
viz. všeobecná část
Nepřípustné vady
Pozice 1. - Hmotnost nižší než 3,50 kg a vyšší než 5,00 kg (neklasifikován)Pozice 2. - Všeobecná
Pozice 3. - Všeobecná č. + Tělo: zcela úzké a dlouhé (výluka). Hlava: úzká a dlouhá (výluka). Uši: <10 a >14 cm (výluka).
Pozice 4. - Srst: téměř bez podsady a velké odchylky od stanovené délky (v obou případech výluka).
Pozice 5. - Krycí chlup: příliš světlý nebo světle žlutý (výluka), silně promísený bílými nebo černými chloupky (výluka), velmi světlá prsa a hrudní končetiny (výluka). Uši: souvisle černě lemované (výluka). Skupina bílých chloupků, čistě bílé pásky na hrud. konč. (vždy výluka). Divoké znaky: úplně bílé vč. spodiny pírka (výluka). Jiná barva očí(výluka) nebo bílý dráp (výluka).
Pozice 6. - Podsada: bílá, našedlá či namodralá (výluka), silně promísená bílými chloupky (výluka).
Pozice 7. - Péče a zdraví
viz. všeobecná část
Směrnice pro posuzování
Pro všechna plemena kromě angor platí tato směrnice pro posuzování. Pro angoru je pozice 3 - 6 "Plemenná kritéria". Počet udílených bodů je stejný| č. pozice | název pozice | počet bodů |
| Pozice 1. | hmotnost | 10 bodů |
| Pozice 2. | tvar | 20 bodů |
| Pozice 3. | typ | 20 bodů |
| Pozice 4. | srst | 15 bodů |
| Pozice 5. | plemenná kritéria | 20 bodů |
| Pozice 6. | Plemenná kritéria | 10 bodů |
| Pozice 7. | Péče a zdraví | 5 bodů |
| 100 bodů |
Hodnocení se provádí bodovým systémem. Hodnotí se v klasickém oceňovacím lístku od první pozice do šesté tak, že skutečný stav zvířete v den posuzování porovnává s chovným cílem popsaným v standardu. Zjišťuje se zejména, zda zvíře nemá nepřípustnou vadu, pro kterou by bylo neklasifikováno, nebo vyloučeno. Nepřípustné vady jsou pro každé plemeno uvedeny ve standardu a jsou rozděleny na vady podmiňující výrok "neklasifikován" nebo "výluka". Zvířata se při posuzování váží a hmotnost se se porovnává s hmotností daného plemene, předepsanou ve standardu.
Udělení bodů: u všech plemen je ve standardu uvedena bodovací stupnice, která stanovuje pro každou pozici maximální počet bodů. Součet bodů se udává do kolonky "Celkem" a může být max. 100 bodů. Protože ideální zvíře neexistuje, může se mu reálné zvíře jen blížit.
V jednotlivých pozicích králíci plného počtu bodů dosahují tehdy, když odpovídají ideálu pro danou pozici. V tom případě se v této pozici uděluje plný počet bodů. Odchylky od ideálu (přípustné vady) se trestají srážkou bodů ve výši odpovídající závažnosti vady. Rozsah vady se hodnotí v rozmezí 0,5 až 5 bodů (v šesté pozici 4 b.). Trestá-li posuzovatel zvíře srážkou 1,5 a více bodu, musí vadu vypsat na oc. lístek. Stejně tak v případě plného počtu bodů, musí vypsat přednost. U pozice hmotnost, se poznámka vypisuje jen v případě klasifikace "neklasifikován". Ocenění výborně a nedostatečně musí být posuzovatelem řádně zdůvodněno. Pokud posuzují dva nebo více posuzovatelů, musí být tato kvalifikace podepsána i dalším posuzovatelem.
Nepřípustné úpravy |
Přípustné úpravy |
| odstranění skupiny bílých chloupků | odstranění ojedinělých bílých nebo jinobarevných chloupků |
| ostříhání srsti na laloku | |
| nabarvení jednoho nebo více drápů | |
| barvení nebo odbarvení srsti | |
| vystřihování srsti u kresebných plemen |
Oceňovací lístek a soupisový arch |
||
| - se vyplňuje zároveň s posuzováním zvířete. Jeho vyplněním je pověřený člen výstavního výboru. Soupisový arch si může posuzovatel vyplňovat sám. Podpisy na lístku musejí být vlastnoruční, razítko není přípustné. Vlastnoruční podpis nebo šifra posuzovatele musí být doplněna jmenovkou. Oceňovací lístky se zpravidla vyplňují s jednou kopií. Originál se vystaví, kopie se umístí na klec. Soupisový arch se vyplňuje vždy s jednou kopií (originál zůstává organizaci, kopie posuzovateli), slouží pro udílení cen a pro statistiku. | ||
| ocenění | zkratka | počet bodů |
| výborně | v | 96-100 bodů |
| velmi dobře | vd | 93-95,5 bodu |
| dobře | db | 89-92,5 bodu. |
| dostatečně | ds | 85-88,5 bodu |
| nedostatečně | nd | 84,5 bodů a méně |
Všeobecná část
pozice 1. - hmotnost
Posuzovatel může vážením zjištěnou hmotnost upravit směrem nahoru až o 5%, na národních výstavách až o 10% a vyrovnat tak ztrátu hmotnosti vzniklou při dopravě. Každou úpravu hmotnosti je posuzovatel povinen zaznamenat do pozice "hmotnost". Hmotnost zjištěná vážením uvedená v záhlaví oceňovacího lístku se nemění.Přípustné vady jsou dány odchylkami od hmotnosti dotované 10 body podle stupnice hmotnosti.
Nepřípustné vady jsou dány překročením maximální hmotnosti, nebo nedosažením minimální hmotnosti stanovené příslušným standardem.
pozice 2. - tvar
| a) průběh hřbetní linie | začíná u prvního krčního obratle a končí u kořene pírka. Má být ladná, na zadní partii těla pěkně zaoblená. V zátylku nesmějí být zřetelné lopatky. |
| b) poloha končetin | hrudní končetiny jsou rovné, nášlap tzv. kočičí. Délka a síla
hrudních končetin jsou součástí pozice "typ". Pánevní končetiny musí být rovné, chodidla přilehlá těsně k tělu, s polohou rovnoběžnou k tělu, kyčle těsně přiléhají k trupu. Při správné poloze končetin by se břišní linie neměla u většiny plemen dotýkat podlahy. |
| c) poloha pírka | pírko musí být rovné, vztyčené, přilehlé k tělu ve směru páteře. |
| d) kůže | pružně a pevně přiléhá na všech částech těla. Nemá nikde tvořit řysy, záhyby a převisy |
| e) vnější pohlavní orgány | výrazné a nedeformované. U samců mají varlata co nejvíce přiléhat k tělu |
| tvar | Přípustné vady v pozici tvar | Nepřípustné vady v pozici tvar |
| a) průběh hřbetní linie | mírně vystouplé lopatky | silně vystouplé lopatky (výluka) |
| mírně prohnutý hřbet | silně prohnutý hřbet (výluka) | |
| náběh na kapří hřbet | vysloveně kapří hřbet (výluka) | |
| náběh na sraženou záď | vysloveně sražená záď (výluka) | |
| mírné, nebo výraznější hrboly převyšující kost křížovou | ||
| b) poloha končetin | mírný prošlap hrudních končetin | silný prošlap hrudních končetin (výluka) |
| náběh na kravský postoj pánevních končetin (chodidla nejsou rovnoběžná s trupem, mírně odstouplé kyčle) | vysloveně kravský postoj pánevních končetin (výluka) | |
| poněkud křivé hrudní končetiny | silně křivé hrudní končetiny (výluka) | |
| silně odstouplé kyčle (výluka) | ||
| sudovitý postoj hrudních končetin (výluka) | ||
| vbočený postoj hrudních končetin (výluka) | ||
| zlomený nebo křivý prst na kterékoliv končetině (neklasifikován) | ||
| chybějící dráp s výjimkou pátého vnitřního drápu na hrudní končetině (neklasifikován) | ||
| zlomená končetina (neklasifikován) | ||
| poloha pírka | vleklé pírko | trvale jednostranně nesené šikmé pírko (výluka) |
| hravé pírko | velmi krátké pírko (neklasifikován) | |
| poněkud kratší pírko | zhmožděné pírko s výjimkami v přípustných vadách | |
| zčásti nehybné (drátěné), ale rovné pírko | zlomené pírko (neklasifikován) | |
| zčásti měkké (neovladatelné), ale rovné pírko | křivé pírko (výluka) | |
| ojediněle zbytnělé obratle (bulky) na jinak rovném pírku | chybějící pírko (výluka) | |
| d) kůže | volnější kůže kdekoliv na těle | silně volná kůže kdekoliv na těle (výluka) |
| u králic velkých a středních plemen nepatrně šikmý lalok | vysloveně šikmý lalok (výluka) | |
| u králic velkých a středních plemen lalůček, menší i výraznější lalok | dvojitý lalok (výluka) | |
| u králic malých plemen lalůček | u králic plemene Za a všech zakrslých lalůček (výluka) | |
| větší oříšek u samců velkých a středních plemen | u samců všech plemen lalůček (výluka) | |
| u samců velkých a středních plemen nepatrný náběh na lalůček | kalhoty (výluka) | |
| e) vnější pohlavní orgány | mírně vleklá varlata - mírně ochablý šourek | chybějící varle nebo varlata (výluka) |
| mírný rozštěp pyje sahající nejvýše do poloviny délky pyje | vysloveně vleklá varlata - vysloveně ochablý šourek (výluka) | |
| dvojpohlavnost (výluka) | ||
| roštěp pyje sahající přes polovinu délky pyje (výluka) | ||
| naprostá nevýraznost vnějších pohlavních orgánů (výluka) | ||
| veškeré další deformace (výluka) |
pozice 3. - typ
v této pozici se popisují tělesné proporce králíka, poměr délky a šířky těla k jeho délce, síla a délka končetin, výraznost krku, temperament ve formě tzv. výstavního postoje na vzpřímených hrudních končetinách, dále hlava a uši.Typ:
- protáhlý (Za)
- mírně protáhlý
- mírně zavalitý
- vysloveně zavalitý (Nb)
| přípustné vady | nepřípustné vady | |
| užší a delší hlava | vysloveně dlouhá a úzká hlava (výluka) | |
| hlava bez zřetelného pohlavního výrazu | štičí hlava (výluka) | |
| Slabší osrstění uší | zcela chybějící pohlavní výraz u dospělých samců (výluka) | |
| vysloveně jiný než požadovaný typ těla (výluka) | ||
| u plemen se vztyčenýma ušima: | mírně rozkleslé uši | klopené ucho (výluka) |
| náběh na klopení jednoho ucha | vysloveně rozkleslé uši (výluka) | |
| široce nasazené uši | ||
| háčkování uší u velkých a středních uší v teplých obdobích | ||
| měkké konce uší s mírnými záhyby |
pozice 4. - srst
Struktura srsti je charakteristická pro každé plemeno. U všech plemen se vyžaduje srst s co nejhustší podsadou. Délka krycího chlupu i struktura srsti jsou popsány ve standardech.struktura srsti: podsada, krycí chlupy, pesíky.
Kvalitní srst má hustou jemnou lehce zvlněnou podsadu. Podsadové chlupy: Ø max. 0,01 mm, převažují nejméně 20× ostatní chlupy.
Hustotu podsady (celé srsti) určíme, když rozfoukneme na několika místech srst a posoudíme velikost vzniklého "kroužku" na holé srsti. U velmi husté srsti není holá kůže téměř vidět.
Krycí chlup a pesíky jsou "položeny" tak, aby zajišťovaly ochranu podsady před nepříznivými vlivy prostředí. Určuje barvu zvířat, proto má být hustý a rovnoměrně rozložený po celém těle. Ø 0,04 - 0,05 mm.
Přípustné vady: mírné až výraznější línání, menší holá místa na těle králíka, která lze zakrýt okolní srstí.
Nepřípustné vady: tak silné línání, že nelze posoudit kvalitu srsti na žádné části těla - "neklasifikován" pro silné línání. Holá místa na těle králíka, která nelze zakrýt okolní srstí - neklasifikován
Pozice 7. - Péče a zdraví
- předepisuje, jak má být zvíře připraveno na výstavu. Proti minulému vzorníku zde chybí, že zvíře s poznámkou v péči a zdraví nemá nárok na čestnou cenu. Maximální srážka v této pozici je 3 body. Za každou zjištěnou závadu se sráží 0,5 bodu.Příprava na výstavu zahrnuje: |
||
| Uši | řádně vyčištěné, prosté ušního mazu | |
| spodky končetin (nášlapové plošky) |
čisté | |
| Pohlavní koutky | vyčištěné | |
| Srst | vykartáčovaná | znečištění od moči, prachu, nebo z výběhu se trestá v 5. a 6. pozici |
| Drápy | zkrácené, aby nepřesahovaly srst a nedocházelo ke zranění | prosté nánosu trusu |
| Tetování | čitelné - beze stop barvy | drobné závady - převrácená čísla, záměna uší... |
|
||
| Celková nedostatečná péče | zvíře není posuzováno | neklasifikován - zvíře pro výstavu zcela nepřipraveno |
| tetování | zcela nečitelné | neklasifikován - nečitelné tetování zvíře jinak v pořádku + po opravě tetování chovu schopen |
| nelze určit jedince nebo jeho stáří | neklasifikován | |
| tetování neodpovídá stáří králíka | neklasifikován | |
| Nepřípustné úpravy | Zdraví | ||
| odstranění skupiny bílých chloupků | Rubrika Celkem: "Neklasifikováno-nepřípustné úpravy". Mělo by následovat oznámení ZO vystavovatele - oznámit ZO vystavovatele k řízení | mírně slzící oko | poznamenat na oc. lístek, zvíře klasifikovat |
| ostříhání srsti na laloku | silně slzící oko | "neklasifikován", po event. vyléčení chovu schopen | |
| obarvení jednoho nebo více drápů | cizopasníci | "neklasifikován", po vyléčení chovu schopen. Zvíře ihned odstranit z výstavy |
|
| barvení či odbarvení srsti | infekční rýma, podezření na rýmu | "neklasifikován", zvíře ihned odstranit z výstavy | |
| vystřihování srsti kreslených plemen | nadmutí (Tympanitida) | "neklasifikován", po event. vyléčení chovu schopen | |
| tetování prokazatelně neodpovídá stáří | padoucnice (epilepsie) u leucínů | "výluka" | |
| vady tetování | deformace těla způsobená vnějšími vlivy | pozice: tvar a typ | |
| stejné tetování dvou a více zvířat shodného plemene a barevného rázu | ocenění se anuluje. "Neklasifikován-chybné tetování" | Ušní svrab | "neklasifikován", po vyléčení chovu schopen. Zvíře ihned odstranit z výstavy |
| tetování soukromými značkami | vyloučení z posuzování | neurologické poruchy (třesavka, ochrnutí...) | "výluka" |
| tetování prokazatelně neodpovídá stáří | Rubrika Celkem: "Neklasifikováno-nepřípustné úpravy | rybí oko | "výluka" |
| Nečitelné tetování | neklasifikován - nečitelné tetování | chorobně vypouklé oko | "výluka" |
| nelze určit jedince nebo jeho stáří | neklasifikován | oční zákal | "výluka" |
| vpadlé oko | "výluka" | ||
| výrůstky na očích | "výluka" | ||
| zduřelé pohlaví (ev. syfilis) | "neklasifikován", po event. vyléčení chovu schopen | ||
| otevřené rány | "neklasifikován", po event. vyléčení chovu schopen | ||
| deformace kostry | "výluka" | ||
| přerůstání zubů | "výluka" | ||
| hnisavé nádory, které nejsou příznakem myxomatózy | "neklasifikován", po event. vyléčení chovu schopen | ||
| zjevné příznaky myxomatózy | "výluka", zvíře ihned odstranit z výstavy | ||
| katar horních cest dýchacích | "neklasifikován", po event. vyléčení chovu schopen | ||
| otlaky (nášlapky), tj. menší holá místa na chodidlech hrudních a pánevních končetin | pokud nejsou otevřené, poznamenat a klasifikovat bez nároku na udělení ceny | ||
| otlaky otevřené | "výluka" | ||
| slepota | "výluka" | ||
| ostatní nemoci | "neklasifikován" s uvedením příznaků | ||
| Infekční nemoc | Nemoc se vypíše. Izolace, po nakrmení odeslat chovateli | ||
| Infekční nemoc zjištěná při přejímce | Izolace z dosahu ostatních zvířat, po nakrmení odeslat chovateli | ||
zvířata v majetku posuzovatele - pokud je
přítomen posoudí jiný posuzovatel. Posuzuje-li jen jeden posuzovatel,
zní hodnocení: "Majetek delegovaného posuzovatele - neposuzováno"
|
|||
D: Rote Neuseeländer
GB: New Zealand Red
FR: Neó-Zelandais-Rouge
Genotip : AA bb CC DD GG y2y2 - (lokus Y způsobuje červené zbarvení. Dominantní alela je neaktivní.
Měsíční přírůstky :
| 1. měsíc | 0,6 kg |
| 2. | 1,1 |
| 3. | 1,7 |
| 4. | 2,3 |
| 5. | 2,8 |
| 6. | 3,2 |
| 7. | 3,7 |
| 8. | 4,0 |
Ideální hmotnost : 4,00 - 4,50 kg, (minimální 3,50 kg, maximální: 5,00 kg).
Tělo je mírně zavalité, dobře osvalené, válcové s
polovysokým postojem, v přední i zadní části stejné šířky. Zadní linie
je mírně plochá, zakulacená. Přední nohy jsou středně dlouhé, silné.
Hlava krátká, široká v čelní i nosní partii, u samců výrazně kulatá, u
samic respektuje pohlavní dimorfismus- jemnější poněkud , ale jen o málo
protáhlá. Hlava sedí bez zjevného krku co nejblíže k trupu. Uši
masité,lžičkovité, dobře postavené a osrstěné. Délka uší odpovídá délce
těla, ideál: 12-12,5 cm (neměly by být kratší jak 11 cm a maximální
délka by neměla přesáhnout 13 cm).
Srst je hustá, s výraznými, středně jemnými
pesíky. Délka krycího chlupu 2,5-3,5 cm. Hustá srst má při hlazení rukou
klást odpor a vracet se zpět do původního tvaru. Kůže pevně přiléhá k
tělu, u starších samic je tolerována volnější na prsou, či malý lalůček.
Barva krycího chlupu je intenzivně červená s
vysokým leskem. Barva je stejnoměrná po celém těle a má zasahovat co
nejvíce k břichu. Znaky jsou světlejší, nikoliv bílé. Oči jsou klenuté,
živé, tmavohnědé, drápy temně rohovité. Podsada je též červená a
zbarvena pokud možno stejnoměrně až ke kůži . Oční kroužky osrstěné, co
nejmenší.
Hospodářský význam : plemeno s kombinovanou užitkovostí, průměrným růstem a jatečnou výtěžností. Kožka je průměrné kvality.
Biologie N.č.: Stejně jako ostatní plemena, pochází i Novozélandský červený (Nč) z domestikované formy divokého králíka. Jedná se o obratlovce, savce, řád zajícovitých.
Je prokázáno, že vývoj zajíců a králíků byl zcela samostatný a rozdílný od pravých hlodavců -morčat,myší a pod. Dokládá to i počet chromozómů: Králík: 2n=44 , zajíc : 2n=48 , proto se mezi sebou nekříží. Další rozdíly jsou v pruhovaném svalstvu (králík barva bílá, zajíc červená), v březosti po indikované ovulaci (králík 32 dnů, zajíc 40 dnů) a v mláďatech po porodu (králík, holý, zavřené oči a neschopný samostatného pohybu, zajíc osrstěný, oči otevřené a okamžitě schopný pohybu).
Charakteristický pro řád zajícovitých je zubní vzorec s velkými, stále dorůstjícími řezáky s podpůrným zubem a provokovaná ovulace
Předchůdci dnešních králíků nejprve žili na území Ameriky a Asie a v období pozdních třetihor se dostali do Evropy. K domestikaci docházelo pravděpodobně v 16.století v klášterních chovech, kde bylo prováděno již záměrné křížení a vznikaly rozdíly v barvě a hmotnosti. V Čechách se chov králíků začíná rozvíjet ve druhé polovině 19.století. U nás kolem roku 1900 v jihočeských Bernarticích položil základy moderního chovu králíků Jan Václav Kálal. K velkému rozvoji chovu došlo mezi světovými válkami. V současné době databanka Evropské společnosti chovatelů králíků spolu s FAO obsahuje informace o více jak 150 plemenech z 11 zemí Evropy. Novozélandský červený je samostatné plemeno, exteriérem a užitkovostí se liší od masného plemene novozélandský bílý. Plodnost, výkrmové schopnosti a jatečná výtěžnost je průměrná, Nč je chován v čisté linii především v zájmových malochovech. V užitkových chovech se kříží s masnými plemeny, především s burgunským.
Nč byl vyšlechtěn v Kalifornii (USA) v roce 1912. Jméno dostal zřejmě z toho důvodu, že při plemenitbě se vycházelo z jedinců původem z Nového Zélandu. Při novošlechtění byly využity ještě genotypy králíků : Belgický obr , zaječí a angorský. Vznikly celoplášťově zbarvené linie novozélandských králíků v barvě bílé, modré černé a červené Z USA se do Evropy dostali první králíci podobní současným Nč v roce 1928 a v roce 1933 se toto plemeno objevilo v ČR. Francouzi označují Nč jako plemeno Fauve de Bourgogne původem z Burgundska, ale ten nemá tak kulatou hlavu .
V Čechách jsou běžná plemena novozélandský bílý a novozélandský červený, v Anglii, v USA a na Novém Zélandu se chovají též novozélandský modrý a černý, kteří jsou bližší typem k u nás chovanému novozélandskému bílému.
Od roku 1974 působí rámci Českého svazu chovatelů drobných zvířat Klub chovatelů králíka Novozélandského červeného .
Chov N.č.: Některé tradované mýty v chovu králíků.
Biologie N.č.: Stejně jako ostatní plemena, pochází i Novozélandský červený (Nč) z domestikované formy divokého králíka. Jedná se o obratlovce, savce, řád zajícovitých.
Je prokázáno, že vývoj zajíců a králíků byl zcela samostatný a rozdílný od pravých hlodavců -morčat,myší a pod. Dokládá to i počet chromozómů: Králík: 2n=44 , zajíc : 2n=48 , proto se mezi sebou nekříží. Další rozdíly jsou v pruhovaném svalstvu (králík barva bílá, zajíc červená), v březosti po indikované ovulaci (králík 32 dnů, zajíc 40 dnů) a v mláďatech po porodu (králík, holý, zavřené oči a neschopný samostatného pohybu, zajíc osrstěný, oči otevřené a okamžitě schopný pohybu).
Charakteristický pro řád zajícovitých je zubní vzorec s velkými, stále dorůstjícími řezáky s podpůrným zubem a provokovaná ovulace
Předchůdci dnešních králíků nejprve žili na území Ameriky a Asie a v období pozdních třetihor se dostali do Evropy. K domestikaci docházelo pravděpodobně v 16.století v klášterních chovech, kde bylo prováděno již záměrné křížení a vznikaly rozdíly v barvě a hmotnosti. V Čechách se chov králíků začíná rozvíjet ve druhé polovině 19.století. U nás kolem roku 1900 v jihočeských Bernarticích položil základy moderního chovu králíků Jan Václav Kálal. K velkému rozvoji chovu došlo mezi světovými válkami. V současné době databanka Evropské společnosti chovatelů králíků spolu s FAO obsahuje informace o více jak 150 plemenech z 11 zemí Evropy. Novozélandský červený je samostatné plemeno, exteriérem a užitkovostí se liší od masného plemene novozélandský bílý. Plodnost, výkrmové schopnosti a jatečná výtěžnost je průměrná, Nč je chován v čisté linii především v zájmových malochovech. V užitkových chovech se kříží s masnými plemeny, především s burgunským.
Nč byl vyšlechtěn v Kalifornii (USA) v roce 1912. Jméno dostal zřejmě z toho důvodu, že při plemenitbě se vycházelo z jedinců původem z Nového Zélandu. Při novošlechtění byly využity ještě genotypy králíků : Belgický obr , zaječí a angorský. Vznikly celoplášťově zbarvené linie novozélandských králíků v barvě bílé, modré černé a červené Z USA se do Evropy dostali první králíci podobní současným Nč v roce 1928 a v roce 1933 se toto plemeno objevilo v ČR. Francouzi označují Nč jako plemeno Fauve de Bourgogne původem z Burgundska, ale ten nemá tak kulatou hlavu .
V Čechách jsou běžná plemena novozélandský bílý a novozélandský červený, v Anglii, v USA a na Novém Zélandu se chovají též novozélandský modrý a černý, kteří jsou bližší typem k u nás chovanému novozélandskému bílému.
Od roku 1974 působí rámci Českého svazu chovatelů drobných zvířat Klub chovatelů králíka Novozélandského červeného .
Chov N.č.: Některé tradované mýty v chovu králíků.
Chovatelé kteří se snaží o zvyšování kvality svých zvířat jistě opakovaně slyšeli názory že rozhodující vliv pro úspěch má zejména o výběr chovných jedinců. Pro chovatele je charakteristické, že soutěž na výstavách se v některých případech pohybuje na emocionální úrovni, která se pak promítá do vztahu chovatele a zvíře. Chovatel se silně identifikuje s hodnocením zvířat na výstavě a rád tvrdí, že hodnocení jeho zvířat na výstavě není spravedlivé a poškozuje jeho králíky. Je mnoho chovatelských předsudků podle kterých chovatel postupuje při selekci v chovu malých zvířat, houževnatě a a dlouhodobě se udržují v podvědomí , přestože mají minimální vědecký základ, z něhož vychází. Některé z těchto názorů jsou zakořeněny v empirickém pozorování přírody našich předků, zemědělských hospodářů. Někdy jsou tyto poznatky přesné, i když byly získány bez vědeckých metod. Tyto poznatky byly pozorováním často opakovány, a dělalo je mnoho chovatelů. Proto se berou v úvahu, že některá pravdivá stanoviska a chovatelské postupy, vycházející ze zkušenosti chovatelů. Naopak, předsudky, postavené proti současným znalostem, je chybné dále rozšiřovat mezi nezkušené chovatele. Předsudky pochází z nedostatečné informovanosti, , nebo jsou dokonce zcela mylné. Chovatelé si je předávají z předpojatosti nebo i v dobré víře. Jsou pak přijaty a předávány z generace na generaci , aniž by se obtěžovali kontrolou, zda se jedná o pravdu nebo mýtus. Zde jsou uvedeny některé z nich:
1/ „Vada se opraví opačnou vadou“
Chovatel
novozélandského červeného samce světlé barvy srsti ,téměř burgundského
odstínu předpokládá, že připuštěním na samici tmavou, s tmavými až
šedými pesíky získá optimální tón zbarvení. Tato úvaha je naprosto nesprávná, protože podle toho by genetika ovládající fenomén barvy fungovala jako prostý aritmetický průměr.... dogmatismus Lysenka vnáší stále zmatek v našich řadách . Řekněme rovnou, že se nejrychleji zbavíme vady odstraněním chovných zvířat, která představují ty, kteří pravděpodobně předávají tyto vady potomstvu. Nicméně, pokud z jakéhokoliv důvodu,
jsme nuceni používat těchto zvířat pro chov, měli bychom vědět, že
křížení dvou jedinců s poruchami nezpůsobí jejich vzájemnou korekci, ale vede k napětí mezi těmito dvěma defekty. Ty jsou geneticky vázány a projeví se v dalších
generacích podle svého recesivního, nebo dominantního postavení . V
oblasti genetiky neplatí, že jedna mínus jedna se rovná nule ! Jestliže, například v chovu potřebujeme získat rovnou hřbetní linii, jsme nuceni chovat samice s mírně prosedlou hřbetní linií, je důležité, abychom neusilovali o samce s kapřím hřbetem. V takovém případě pak najdeme obě vady u potomků. Budeme to muset napravit tím, že spojíme pronesený hřbet samice se samcem s dokonalým projevem hřbetní linie a pak provést výběr potomstva v tomto směru. Dědičné vady, se opravují odpovídající kvalitou a ne opačnou vadou.
2/ „Příbuzenská plemenitba je špatná a nebezpečná“
Ano, pokud jí používají chovatelé neinformovaní a neznalí minima ze zákonů genetiky. Jinak je příbuzenská plemenitba (angl. Inbreeding, něm. Inzucht) vynikající nástroj pro prověřování chovných linií. Musíme ale vnímat skutečnost, že to křížení dovolilo vytvoření nekonečného počtu linií všech druhů a v současné době umožňuje zachování málo početných, okrajových plemen. V těchto případech je to často možné pouze díky správnému používání příbuzenského křížení. Také umožňuje vytváření kmenů, včetně novošlechtění a regenerace chovů. To vytváří podmínky pro zlepšování plemen, přenos kvality a upevnění znaků jejich potomků méně náhodně, než u chovatelů, kde je plemenářská práce výsledkem náhody. Použití příbuzenské plemenitby je silný prostředek pro podporu vytváření a udržování druhu. V historii od 18. do 20. století je mnoho příkladů, kdy díky příbuzenské plemenitbě vznikla řada významných plemen hospodářských zvířat. Cílené příbuzenské křížení urychluje rozvoj a upevňuje kvalitu. Problém je, že nerozlišuje mezi dobrými a špatnými vlastnostmi, které se vytvářejí stejnou rychlostí. Proto je naprosto nezbytné začít chov s maximálním počtem bezvadných jedinců, aby bylo možné vybrat kvalitní potomky v každé generaci. Záleží na tom, zda jde o příbuznost úzkou (otec a dcera, bratr a sestra), blízkou (potomci bratrů nebo sester) či vzdálenou (příbuzenství se sleduje do páté, popřípadě šesté generace). Vhodný je použít inbreeding pro upevnění vloh a zde je třeba využít příbuzenské křížení blízké nebo vzdálené: například, strýc / neteř, ale nikdy sourozenci nebo bratranci. Je třeba mít na paměti, že potomci ze dvou různých vrhů, ale mající stejné rodiče, jsou všichni bratři a sestry. Inbreeding vyvíjí homozygotní stav, který umožňuje zvířatům být více homogenní ve svém fenotypu. To ale vede k projevu recesivních genů, které se nemohly projevit před příbuzenským křížením u heterozygotních jedinců. Pokud se deprese (negativní vady) objeví, pak je potřeba využít v křížení cizího samce s dobrým fenotypem .
Ano, pokud jí používají chovatelé neinformovaní a neznalí minima ze zákonů genetiky. Jinak je příbuzenská plemenitba (angl. Inbreeding, něm. Inzucht) vynikající nástroj pro prověřování chovných linií. Musíme ale vnímat skutečnost, že to křížení dovolilo vytvoření nekonečného počtu linií všech druhů a v současné době umožňuje zachování málo početných, okrajových plemen. V těchto případech je to často možné pouze díky správnému používání příbuzenského křížení. Také umožňuje vytváření kmenů, včetně novošlechtění a regenerace chovů. To vytváří podmínky pro zlepšování plemen, přenos kvality a upevnění znaků jejich potomků méně náhodně, než u chovatelů, kde je plemenářská práce výsledkem náhody. Použití příbuzenské plemenitby je silný prostředek pro podporu vytváření a udržování druhu. V historii od 18. do 20. století je mnoho příkladů, kdy díky příbuzenské plemenitbě vznikla řada významných plemen hospodářských zvířat. Cílené příbuzenské křížení urychluje rozvoj a upevňuje kvalitu. Problém je, že nerozlišuje mezi dobrými a špatnými vlastnostmi, které se vytvářejí stejnou rychlostí. Proto je naprosto nezbytné začít chov s maximálním počtem bezvadných jedinců, aby bylo možné vybrat kvalitní potomky v každé generaci. Záleží na tom, zda jde o příbuznost úzkou (otec a dcera, bratr a sestra), blízkou (potomci bratrů nebo sester) či vzdálenou (příbuzenství se sleduje do páté, popřípadě šesté generace). Vhodný je použít inbreeding pro upevnění vloh a zde je třeba využít příbuzenské křížení blízké nebo vzdálené: například, strýc / neteř, ale nikdy sourozenci nebo bratranci. Je třeba mít na paměti, že potomci ze dvou různých vrhů, ale mající stejné rodiče, jsou všichni bratři a sestry. Inbreeding vyvíjí homozygotní stav, který umožňuje zvířatům být více homogenní ve svém fenotypu. To ale vede k projevu recesivních genů, které se nemohly projevit před příbuzenským křížením u heterozygotních jedinců. Pokud se deprese (negativní vady) objeví, pak je potřeba využít v křížení cizího samce s dobrým fenotypem .
3/ „Samec má rozhodující význam v plemenitbě“
Tento předsudek je naprosto v rozporu se skutečností, že oba rodiče přispívají polovinou každého genu prostřednictvím svých pohlavních buněk. V průměru, má samice stejný význam, jako samec. Nicméně, samec může skutečně mít větší význam, ale ne díky svému specifickému genotypu , ale jednoduše tím, že jej častěji využívá. Toto je obvyklý případ pro polygamní druhy. Samce králíka obvykle využíváme pro více samic. Potomstvo
těchto samců je mnohem početnější, než u samců žijících v párech, jako
např. holubi. Početnější potomstvo umožňuje vyšší variabilitu genotypu a
tím i fenotypu , kde se vhodné vlohy upevňují výběrem. Geneticky, samci
i samice mají stejný význam: je proto nutné, aby byl kladen stejný
důraz na výběr obou pohlaví.
Zdroj těchto informací : www.mujchov-maleto.estranky.cz/clanky/biologie-plemene/
www.novozelandsky-cerveny.webnode.cz/
Zdroj těchto informací : www.mujchov-maleto.estranky.cz/clanky/biologie-plemene/
www.novozelandsky-cerveny.webnode.cz/
